Abych to všechno shrnula ..

14. května 2013 v 21:47 | En. |  Deníček
Nevím, zda vás to ještě zajímá ... těžko říct, ale kdyby náhodou, aby ste nemuseli číst všechny články, asi se vůbec nic nezměnilo .. vlastně ano změnilo, já sama ! jsem zlá, protivná, pesimistická a morbidní ... Trpím strašnými depresemi, řeknete si , dvacetiletá holka, jak může? věřte tomu, že může, když se sesypou věci kolem vás, sesypete se taky .. cítím to na sobě, jak nemám chuť do života, jak se měním, jak jsem na každýho protivná, jak nemám žádnou vůli se vzchopit .. jsem demotivovaná, mám nechuť ke všemu .. žiju ve fantazii .. že se Kuba vrátí .. žiju ve snech a hlavně vzpomínkách .. miluju ho, a co mám dělat .. když on mě ne ... když nemá zájem se mnou někam zajít ... když z každé jeho nevinné smsky si namlouvám víc, a těším se že znovu odepíše ...
Víte, v hloubi duše vím, že to tak nemá být, ale je .. nemůžu si pomoci .. každý den, když jdu spát .. lehnu si do postele .. a on sedí naproti mě v křesle .. a já mu říkám, "hlavně si tu nezapomeň tu peněženku " a on mi říká "prolustruju ti počítač" ...pak se mi oči zalijí slzami a já je otevřu a on v tu chvíli už tam není, není tam protože tohle už se stalo, je to každodenní dejavu ... stalo se to, bylo to nádherné, krásné, nezapomenutelné .. to bylo ten den, kdy jsme poprvé a naposledy spolu byli jako muž a žena (kluk a holka), tehdy mi to nepřišlo, teď už vím, že to byl nejhezčí den mého života, nejhezčí chvilka mýho života, bylo to nádherný ležet ve své posteli s někým, koho milujete a ten dotyčný vás hladí, objímá ... a vás v tu chvíli nenapadne, že je to naposledy .. :'( :'( poprvé a naposledy ..v tu chvíli vás nenapadne, že spadnete kvůli jednomu klukovi na úplný dno, že se pokusíte si kvůli němu vzít život, že kvůli němu budete závislí na antidepresivech, že na něj budete vzpomínat rok den co den, minutu co minutu ... nenapadne, ani mě to tehdy nenapadlo, užívala jsem si každý okamžik strávený s ním ... ale přece jen kdybych tehdy tušila, že je to porpvé a naposledy, využiji toho líp .. je mi zle z toho co píšu .. je mi špatně, zase mě svírá ten pocit, ta bolest u srdce .. že on už mezitím tohle zažil s jinou ... že má zřejmě rád někoho jinýho .. a na co já čekám? na zázrak? na spasení? ... na co??? :'(

• ... Miluju ho, a já vím, že nikoho k lásce nedonutím, nejsem sobec, ale já bez něj nechci žít ... já to nezvládám, i když jsem se snažila, nikdo mě stejně nechce .. vždy jsem ta druhá a stejně každého srovnávám s Kubou .. nechci bez něj být, nedokážu to .. samozřejmě sem ráda, že je aspoň on šťastný, ale já bych chtěla být na chvíli taky ...

I když s ním jsem tu chvíli byla ... jak jsem psala, pro mě to bylo to nejhezčí co jsem za svůj život zažila ..
on si na mě asi nevzpomene, nevím co to pro něj znamenalo, asi jen .. jedna noc .. těžko se mi to píše .. :'( :'( zřejmě to tak bylo ..

To osud nás svedl dohormady, tak co jsem komu udělala, že mi aspoň jeho nedpřál ... :'( :'(
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Andy Andy | Web | 15. května 2013 v 15:20 | Reagovat

Niky,
jak víš, tak k tobě na blog chodím už dlouho a o tomhle vím. Ani nevíš, jak mě to ničí, když čtu, že jsi na tom takhle..
Už hodně krát jsem ti psala, že prostě musíš jít dál, jiná cesta není. Vím, že se to řekne lehce, ale prakticky je to zcela nemožné, ale ty to zvládneš. Říká se, že nejlepší lék je čas a sama si říkáš, že tomu tak není, že je to pořád stejné, ale už jsi se posunula dopředu. A půjde to ještě víc.

Nemysli na někoho, kdo si na tebe ani nevzpomene. Máš tohle snad zapotřebí? Myslíš si, že to s ním něco udělá, že jsi úplně na dně? Myslíš si, že ho zajímá, že bez něj dál nemůžeš? Ne. Tak se seber a usměj se :) Netrap se jím, i když ho miluješ sebe víc. Že tě nikdo nechce? A to už jsi opravdu poznala všechny lidi? Ne. Takže tohle vůbec napiš :)

Jednoho dne se objeví někdo s kým se společně budete Kubovi smát, jaký je to idiot. A veř, že ten někdo bude Kubovi sakra vděčný, že nechal takhle skvělou holku jít ;)
Drž se :)

2 Alciellë Alciellë | Web | 19. května 2013 v 11:00 | Reagovat

Drahá Niky, Tvůj blog, respektive články sleduji pravidelně, ale v poslední době nemám čas napsat komentář, zvláště jak ani nevím, co Ti na to vše odepsat. Věř, nebo ne, ale každý má určité problémy, jen je nedává znát.

Taky jsem se změnila a hodně… Poslední rok jen a jen brečím, nadávám, hádám se s ostatními, jsem protivná a přemýšlím, jaký by to bylo, kdybych tu nebyla – ale to nic nevyřeší. Pláč mě přešel po výhružce mého taťky, kdy jsem chtěla zanechat VŠ, že se mám sbalit a odejít. Teď se snažím bojovat, i když VŠ není to, co bych teď asi chtěla. A přítel? Je úžasný, hodný, prostě ideál, jakého bychom si každá mohly přát, ale… Ne vždy je to perfektní, protože já postrádám ty city a bez toho neumím vydržet ve vztahu, i když mu tím ublížím. Opět budu tou mrchou, ale lepší než mu lhát. Asi jsem nenašla toho pravého, nebo spíše toho, do koho bych se zamilovala natolik jako do Vítka. Do toho jsem ztratila polovinu přátel – dokonce i kamarádku, kterou jsem znala 20 let  - nejsme už kamarádky a asi už nikdy nebudeme. Obě jsme se změnily. Věř, nebo ne, ale dříve jsem byla optimistka s úsměvem na tváři s chutí bojovat. Teď jsem toho opakem a přemýšlím, proč nejsem jako ostatní, proč a proč… S penězi u nás je to taky zlý – nemám brigádu, nesehnala jsem práci a momentálně stavíme, kdoví, jestli to utáhneme…

S tím Kubou – víš, on je problém, že nechceš ty zapomenout. Dokud ho nevystrčíš z hlavy a částečně ze srdce, dokud si ho třeba nezprotivíš tím, že jsi byla pro něj jen hračkou na jednu noc, tak se ho nikdy nezbavíš a pak budeš mít smůlu i na ostatní kluky. Ale já mám tak co říkat. Sama teď nedokážu být šťastná s jiným… Je to těžký, nevím, co Ti poradit, sama jsem na to ještě nepřišla.

Chtěla jsem se rozepsat víc, ale musím končit, čekají mě zkoušky a seminárky, apod. Jsem už tak ve skluzu a nestíhám.

Měj se krásně, ať se Ti daří a nevzdávej to! ;) Vzdát to dokáže každý…

PS: Na tom designu nejsem s přítelem, stará momentka s Ivčou, ale hodlám to co nejdříve po zkouškovém změnit… Nechci se na to dívat.

3 Charlotte Charlotte | Web | 30. května 2013 v 11:46 | Reagovat

Vieš čo sa vraví? Minulosť nezmeníš, nezmeníš to všetko, čo sa stalo. Niečo bolo pekné, niečo nie..ale proste to všetko sa už stalo. Sú to spomienky. Musíme žiť v prítomnosti, lebo od nej závisí budúcnosť. Preto sa snaž neživiť v sebe bolesť, všetky zlé spomienky. Skús myslieť len na to pekné. A vytvor si peknú budúcnosť. Maj rada samú seba a budú ťa mať aj ostatní radi. Všetkým nám na tebe záleží a verím, že jedného dňa prídem na tvoj blog a prečítam si, aká si šťastná, že všetko bude vporiadku.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama